Pěnobeton

Pěnobeton - základní informace

Pěnobeton - lehký beton. Je to stavební materiál s dobrou mechanickou pevností, nízkou tepelnou vodivostí, jednoduchou, vysoce technologickou výrobou a aplikací přímo na stavbě. Pěnobeton obsahuje uzavřené vzduchové póry, čímž se výrazně snižuje jeho objemová hmotnost a dosahuje se úspor materiálových vstupů.

Výhody pěnobetonu

• snižuje zatížení konstrukce (objemová hmotnost 300-900 kg/m3)
• možnost výroby podle požadované hmotnosti a pevnosti (0,3-1 MPa)
• je tekutý, samonivelační, dobře vyplňuje dutiny
• výborná opracovatelnost, umožňuje provedení běžných povrchových úprav
• výborné tepelně a zvukově izolační vlastnosti
• vysoká odolnost vůči vlhkosti, plísním a škůdcům
• paropropustnost
• požární odolnost
• odolnost vůči kyselinám, louhům, chemickým prostředkům
• ekonomická výroba (vysoká produktivita, nízké manipulační a dopravní náklady)
• zcela ekologický výrobek

Použití pěnobetonu

• výplňové a vyrovnávací vrstvy podlah, stropů, střech a teras
• denní výkon 25 m³ (při síle vrstvy 5 cm)

Pěnobeton patří rovněž do skupiny tzv. lehkých betonů s tím, že namísto aplikace plniva, které bude mít menší objemovou hmotnost, než beton prostý, se používá vzduchová bublinka. Jinými slovy vyrobí se technická pěna, podobná našlehanému bílku z vajíčka a tato pěna se vmísí podle předem přísně určeného poměru do cementového mléka. Jakmile dojde k procesu tuhnutí, technická pěna zůstane uzavřená v cementovém mléku a vznikne tím maličká vzduchová komůrka. Z fyziky je obecně známo, že i vzduch je dobrý tepelný izolant.

Pěnobeton má trochu jiné vlastnosti, než polystyrenbeton. Je samonivelační, což má velkou výhodu při rychlosti aplikace na vodorovných konstrukcích. Jeho aplikace je přibližně dvakrát rychlejší, než aplikace polystyrenbetonů. Navíc plocha, kterou pomocí pěnobetonu zrealizujeme, vykazuje lepší rovinnatost, což vede k úsporám následných vrstev, přičemž mechanické a fyzikální vlastnosti jsou velmi podobné, jako u polystyrenbetonů.

Pěnobeton však nelze použít díky svým samonivelačním schopnostem jako spádovou vrstvu plochých střech. I když byla provedena celá řada pokusů a receptur, které by dovolily namíchání hustého pěnobetonu, nakonec se od tohoto způsobu ustoupilo a bylo konstatováno, že v takovýchto případech je mnohem výhodnější použití polystyrenbetonu.  Rovněž aplikace pěnobetonů tam, kde by hrozilo díky jeho konzistenci k zatečení, resp. protečení stropů (půdní vestavby, kdy 1. NP je již obydleno) se nedoporučuje a raději se volí vrstva z polystyrenbetonu. Ten je mnohem hustší a je v konzistenci polosuché směsi, čímž se výrazně snižuje míra rizika jeho zatečení, resp. protečení přes stropy.